tohle je historie SKA a SkinHeads : V padesátých letech a začátkem šedesátých byli jamajští hudebníci ovlivněni zvukem amerického jazzu, soulu a britského popu. Toto mělo rozhodující vliv na vývoj jamajské hudby, která lákala stále více a více posluchačů skrze rychle se rodící nový jamajský hudební průmysl. Producenti a organizátoři hudebních parties (např. Coxon Dodd, který dovezl na spousty amerických tanečních nahrávek) začali zakládat vlastní hudební studia a produkovat novou naprosto originální jamajskou hudbu. Tato hudba kombinovala americké moderní styly s jamajskou folkovou tradicí (např. mento). Sváteční duch vzniklého stylu vychází z dobré nálady Jamaičanů tehdejší doby, kdy Jamajka získala nezávislost nad Británií. Tyto tři faktory vytvořily originální zvuk ska. Podle Jah Jerryho (Skatalites) nový styl pojmenoval typický veselý offbeat zvuk kytary připomínající právě slovo ska.
V polovině šedesátých let díky horkým létům a pomalu odcházející optimistické atmosféře ska zpomaluje tempo. Ač byla Jamaica nezávislá, je neustále v chudobě, tato situace zrodila Rude Boys.
Akademik a Karibský historik Horace Campbell píše v "Rasta and Resistance":
"Mezi 1964 a 1967 se na Jamaice rodí nová subkultura. Nezaměstnaná mládež se bez možnosti vlastního uplatnění spolčuje v ganzích šíří teror proti obyvatelům a policii. Tito mladí lidé byli pro jejich drzost nazýváni 'Rude Boys' (drzí chlapíci)."
Nové pomalé písně vypovídají o nově vzniklé situaci na Jamaice. Ska bylo v této době často nazýváno hudbou Rude Boys či Rock-Steady. Některé písně podporují Rude Boys, jiné odsuzují či pouze vysvětlují. Často se také stávalo, že hudebníci se skrze svoji hudbu přeli (např. mezi Prince Buster a The Defenders). Rude Boys jsou nejčastěji oblečeni ve stylu amerických gangsterů z třicátých let (např. Al Capone). Nástupem sedmdesátých let se ska ještě více zpomalilo. To dalo základ pro Reggae.
V šedesátých a sedmdesátých letech mnoho Jamaičanů imigruje do Británie. Expandující britská ekonomika zajišťující britské mládeži bohatství také otevírá prostor pracovním příležitostem pro lidi z chudých ex-kolonií (např. India, Jamaica). Mladí Britové utrácejí peníze k vytvoření vlastního alternativního života. Baví se jízdou na motocyklech (scooters - Vespa), nastupuje móda francouzského a amerického oblečení a černé hudby. Mají peníze, ale jsou dále rebelující. Stále existuje konflikt mezi generacemi a společenskými třídami. Alternativní životní styl vycházel z monotónní práce a byl také odpovědí a symbolem odporu a nechuti vůči establishmentu. Tito mladí lidé se začali nazývat The Mods. Černí Britové a Američané jsou stále utlačováni, proto vytvářejí vlastní kulturu, nedůvěryhodnou pro establishment. Právě z toho důvodu The Mods nacházejí ztotožnění s černou kulturou.
Britský sociolog Dick Hebdige píše v knize "Subculture":
"V roce 1964 Mod říká: 'Momentálně jsou našimi bohy černí - uměj tancovat a zpívat. My tancujeme Shake a Hitch-hiker na rychlé písně, ale vracíme se ke společnému tanci, protože černí to tak dělají taky.'"
V Británii se vedle černé komunity The Mods stávají prvními návštěvníky koncertů ska. (např. Prince Busterova píseň Al Capone se stává hymnou pro Mods).
Nicméně ska je také často spojováno se skinheads, to proto že skinheads vycházejí z Mods. Jsou však více dělnickou mládeží. Jejich fashion je založena na drsném oblečení. Přebírají od Mods značky Fred Perry, Levi´s, či Ben Sherman, ale jejich oblečení je více typické pro dělnickou třídu (např. pracovní boty Dr. Martens či klasický dockerský kabát). Vlasy jsou stále kratší a kratší podle vzoru jamajských Rude Boys. Phil Cohen píše v "Sub-cultural conflict and working class community": "vzhled skinheads byl karikaturou britského dělníka".
V polovině sedmdesátých let se reggae dále vyvíjí, ale skinhdeads zanikají. Reggae se začíná spojovat s rastafariánskou kulturou. Skinheads nemohou najít identitu se sociálním a náboženským zaměřením, které se obracejí více k Africe.
Dick Hebdige píše: "Skinheads opouštějí reggae rozčarovaní, protože rastas a Djs vybízejí k harmonii a slušnému chování. Musí to vypadat jako, že rudies se uzavřeli proti skinheads a uzavřeli pro ně dveře reggae. Reggae dospělo a skinheads pro něj navždy zůstali pouze nedospělými adolescenty."
Nástup punkové kultury dává ska nový směr. Punks se mohli identifikovat s politickým obsahem reggae, to bylo díky odporu k britské konzervativní společnosti. Djs hráli reggae během punkových koncertů. Bob Marley píše píseň Punky Reggae Party. Punkové skupiny přejímají prvky reggae do své hudby (např. The Clash).
Jerry Dammers (The Specials) vidí příležitost pro nový směr a kulturu mladých. Mixuje ska s punkem. Hudba je opět Black and White pro černé i bílé. Vzniká 2Tone (dva tóny). Punková hudba byla mixovaná se ska neboť ska je rychlejší než reggae. Koncem sedmdesátých let nové 2tone kapely (např. The Selecter, Madness, The Specials) přejímají původní zvuk a vizáž skinheads a Rude Boys.
Z 2tone se stává ohromný boom pro celou Británii, každý je jím zasažen, každý zná ska. George Marshall velmi dobře popisuje atmosféru té doby v knize "The Two Tone Story":
"Hudba Two Tone nebyla pouze něčím k poslechu. Jak jste jednou měli černobílé desky točící se na starém gramofonu nebylo cesty zpět. Chytlavý beat procházel skrze vás a nemohl odejít. Stal se vaší součástí a vy součástí toho všeho. Členem armády 2tone, připraven to rozjet. Pak zde byly texty. Předávající pohled generace mladých youngsters a hlas který mohl být slyšen."
Písně tlačili proti rasismu, Thatcherismu, konservatismu. 2tone byl konkurencí komerční hudbě a stával se stále populárnějším. Další částí byl styl. Kravaty, košile Ben Sherman, ska obleky, košilky Fred Perry, Levisky a pracovní boty Dr. Martens. Hranaté cylindry Pork Pie, bundy do pasu Harringon apod. - to vše mělo sílu. A samozřejmě vše v barvách černá a bílá, 2tone zasáhnul národ. Šachovnice 2tone se stala více britským národním symbolem než její státní prapor. Ale nejdůležitější součást 2tone byli mladí na ulicích, držící fashion, ladící nástroje a žijící tímto stylem. Ti byli jediní, kteří nechali pro 2tone prostor ve svých srdcích a pozvedli ho na vrchol. Hlavní časy už přešly, ale více než cokoli jiného nikdy nezapomenu cítění té doby. Doby která něco znamenala, která byla velmi důležitá, kdy lidé opravdu za něčím stáli. A konečně doba, kdy se něco stalo vaší součástí. Pro mne, bylo dítě na ulici oblečené podle 2tone fashion se plackou Specials stejně důležité jako Specials samotní.
Bohužel první vlna 2tone přežila jen krátkou dobu. Avšak začátkem devadesátých let nastává v Británii jeho návrat. V té době v severní Americe nastává se skupinami jako The Toasters, Fishburne tzv. třetí vlna Ska. Ska se zde také rozvíjí společně s punkovou hudbou např. Less Than Jake či Mighty Mighty Bosstones. Evropy se třetí vlna Ska dotýká se skupinami jako např. němečtí Dr. Ring Ding, italští Arpioni, či švédskými Chickenpox.
Třetí vlna Ska přitahuje mnoho odlišných lidí od punk až k lidem, kteří jednoduše rádi tancují do jeho rytmu. Ska se stává líbí širokému okruhu a všichni jeho návštěvníci jeho součástí. Je také dobré vidět návrat původních skinheads a rudies. Toto může oslovit spoustu lidí, kteří si spojují skinheads s rasismem. Roddy Moreno, zakladatel SHARPs (Skinheads proti rasovým předsudkům) v Británii konstatuje: "Opravdový skinhead není rasista, bez jamajské kultury by skinheads neexistovali. Byla to jejich kultura spojená s britskou pracující třídou, která je vytvořila!". Toto jsme připomenuli díky častému spojování skinheads s rasismem u nás. Skinheads bývají často spojováni s rasismem, např. Nick Lowels a Steve Silver vysvětlují: "Skinheads jsou více vidět v Británii koncem šedesátých let, když jsou viděni, jak útočí na pákistánské přistěhovalce."
Andrew Calcutt k tomu přihazuje: "Skupiny 2tone, které nejvíce kombinovali jamajskou hudbu s punkovým postojem, se stali atraktivními pro rasisty.
K tomu musíme podotknout. Každá kultura mladých, která vzniká v tomto systému, bude odrážet odpor k němu. Skinheads byli reakcí proti měnícímu se světu stejně jako součástí změn v britské kultuře, nastalých díky vysoké imigraci ze starých britských kolonií. George Marshall píše o Asijcích a skinheads: "Barva kůže jednoduše dělá viníka v době, kdy nastává konkurence, krize průmyslu a bytové politiky a pracující třída ztrácí životní komfort."
Rasismus bohužel existoval ve skinheadské kultuře, byl pocitem pracující třídy té krize, ale nebyl ničím organizován. Když 2tone začal existovat, někteří jeho fanoušci říkali, že byli rasisté, ale to byla pouze hloupá dětská fashion.
George Marshall dále píše: "Samozřejmě máme opravdové rasisty, ale těch mnoho dětí chodících okolo školních hřišť a křičících 'Národní Fronta' byla pouze móda jako např. skateboard. Existence skupin jako antirasistických SHARP ukazuje, že moderní skinheadská kultura je vyspělá a schopna očistit kulturu skinheads. Ska je zde pro všechny - punks, skinheads, černé, bílé. Nastupte proto do vlaku s rytmem Ska užívejte si večer, oslavujte život, salutujte za lidskou rasu."
RUDE BOY
(1960-70)
Mladí Jamajčani kopírovali odívání gangsterů, hlavně mezi mladými imigranty v Anglii. S mods se stali modelem prvních skinheads.
SKINHEAD
(1967-71)
Pocházejí ze směsi hard mods a rude boys, skinheads se objevili v explozi ska v Grande-Bretagne.
SUEDEHEAD
(1970-73)
O pár let později, vlasy o kousek povyrostly a šaty jsou čím dál více elegantnější.
SMOOTHIE
(1971-74)
Vlasy ještě o něco delší, záliba ve fotbalu a černé muzice. Adoptovali rovněž glam rock.
BOOTBOY
(1972-77)
Styl ulice suedeheads / smoothies. Zůstává velmi častý až do příchodu punku, hlavně mimo město (najdeme je v Mechanickém pomeranči /Anthony Burgess/).
TRADIČNÍ SKIN
Principielně souvisí se zjevením 2tone ska. Hnutí se vrátilo mezi své kořeny v reakci na nacifikaci, která započala.
SKIN OI!
Zjevili se kolem oi! Svůj styl (antinacistický) nalezli v muzice oi!, která se během punkové revolty vyjadřovala více o pracující třídě. V současné době jsou oi! scéna a 2tone scéna často provázané.
BONEHEAD
Vznikli z nacistické odnože oi! scény. Boneheads si vytvářeli vlastní muziku: RAC (Rock Against Communism), a jsou dnes velmi vzdálenými oděvními napodobeninami původního skinheadského hnutí.
REDSKIN
Zjevili se kolem skupiny soulu a rhythm & blues. Tato skupina skinheads si pozvolna vytvořila svou vlastní hudbu, ale určitě se dnes tito socialističtí a anarchističtí skinheads často přibližují ke kořenům hnutí skinheads.
SKUNK
Sorta hybridů mezi punks a skins. Nacházejí se dnes často kolem hardcorové scény.
tak snad sem to napsal vsechno ...
jinak tady to mate i s obrazkama
http://www.punkmusic.cz/archiv/ska/ska.html
vzkazů:
1117
| registrován od:
28. August 2005 14:41
| poslední návštěva:
11. December 2017 22:28
Nehlede nato ze to ceka uplne kazdou znacku,uz jen proto ze je jim jasny ze nas to sere.A ze je lonsdale draha znacka?Nesmysl!Drahou z ni dela spousta clanku v prodejnim retezci a jejich nenazranost,je spousta takovejch co musej mit na te veci aspon 100% a nestaci jim treba 30%.Tam jde najednou stranou kamaradstvi,politika,presvedceni a nastupuje cistej obchod.A kdyz tech clanku je vic tak je jasny ze se ta cena vysplha.