posláno:
20. December 2008 10:25
Rozhodl jsem se registrovat na blogu idnesu, abych též přispěl něčím veřejnosti. Neváhal jsem, a hned pro první schvalovací článek si vybral jako téma příhodu, která mi přijde (ač nejsem aktivistou) zajímavá, vtipná, a troufám si směle tvrdit, že má i pointu. No nemile jsem byl překvapen, že místo schválení přišel vzkaz s textem, že někoho nabádám k rasismu... No čím prosím bych chtěl vědět.. Požádal jsem administrátora, aby přehodnotil názor na věc, a nepraktikoval rasismus naruby. Jsem přesvědčen, že psát o většinové populaci, neměl bych jediný problém.. No ani napodruhé jsem neuspěl, čímž se u mě Česká republika již snad po sté, zařadila mezi státy, ve kterých je politicky nekorektní opravdu úplně všechno, a svoboda projevu je jen pár nicotných slov zabírajících místo v její ústavě. Vzhledem k tomu, že jsem si dal s oním článkem práci na min. hodinu, a rozhodně si jej nemíním schovávat sám pro sebe, jsem se rozhodl zveřejnit jej alespoň tady. Jsem rád, že na internetu existuje ještě alespoň nějaký prostor, kde se může člověk svobodně vyjádřit, a děkuji proto všem, kteří se podílejí na chodu fóra i stránek hooliganscz.
Neřešme vánoční dárky, zábava leží ve sněhové břečce...
Dnešní den pro Vás nebyl možná ničím zvláštní, avšak 5lidí žijících v našem státě, zažilo situaci, při které mi ještě teď při psaní článku cukají zeširoka koutky. Tito lidé nebyli přátelé, nikdy se neviděli, avšak i přesto je spojilo pouto radosti, uvolnění, naštvání a zloby, v pouhé jedné sekundě života.. Zlé bylo dnes počasí... O to více se rozevřely pomyslné nůžky k enormní radosti na straně jedné, a zoufalému hudrování na straně druhé. Uvolněte se prosím, a nasajte při relaxaci společně se mnou, mou dnešní chvilku slasti.
Bylo 11 hodin, a já se naplno věnoval svému zaměstnání. Počasí mi dnes příliš nepřálo, ruce při přechodech mezi služebním automobilem a rodinnými domy zebly, a třásly se.. Vybral jsem si dobrovolně manuální práci, proto jsem tuto situaci bral jako holý fakt, a i tu špínu utřel do pracovního oděvu.. Při pomyšlení na nadcházející Vánoce, sněhová břečka studila více než v lednu, a melancholii z nedostatku financí na dárky podtrhovala šedivá obloha.
Práce na místě výkonu byla hotová, a byl nejvyšší čas posunout se o obec dál. Zapálil jsem si cigáro, zatopil, a rozjel se.. Po pár stovkách ujetých metrů, se mi však vlily barvy zpět do života. Dokonce i ta obloha byla najednou modrá, v uších mi cvrkotali kosi, a ježek vrhl mláďata do pampeliškového listí...
Jak je to v prosinci možné? ... Podél krajnice jsem zahlédl jíti rómskou rodinku, která si to šmarovala i s kočárkem neznámo kam.. Tata celý v bílé mikči, s hiphopérskou kšiltovkou dle módních trendů nasazenou nakřivo, mama tlačící kočár na vysokých podpadcích s usopleným cca pětiletým klučinou, a všichni s úsměvy na tvářích za mé peníze... Překontroloval jsem si letmo očima čas, a hned si uvědomil, že by měli být v práci. Dále už jsem nemyslel na nic, a pro mé další jednání nepotřeboval znát žádná jiná fakta...
Za hurónského řevu: "Na, tu máááááááš ty negře darmožravý!!!", jsem najel do louže se špinavým sněhem, a vobcákl je tak, jak by se mi to napodruhé snad již nikdy nepovedlo. Nehledě na to, že se mi podařilo zasáhnout všechny (i včetně obličejů), tak jsem zaznamenal i zásah do interiéru kočáru, což považuji za double combo. Tata byl očividně nahněván, a za mým pomalu ujíždějícím autem hrozil pěstí. Mama prohlížela vše kolem s rozpřaženýma rukama, a v tu chvíli určitě na dalšího potomka neměla ani pomyšlení. Zato já opouštěl místo činu jako na drogách, a stokrát si donekonečna přehrával za neustávajících výprsků smíchu onu právě uskutečněnou situaci. Den mi utekl jako voda, a s pocitem velikého zadostiučinění, že Vánoce přeci nejsou jen o dárcích, ale také o pohodě duše, jsem zakončil páteční pracovní den, a vydal se domů.
vzkazů:
161
| odkud:
Ostrava
| registrován od:
14. July 2005 13:46
| poslední návštěva:
3. November 2011 16:25
.No jenom nechápu čemu se divíš,že ti to neuveřejnili 
