posláno:
15. November 2011 19:50
Takže jdeme ten tvůj komentář uvést na pravou míru. Když jsem ten utopista dodám několik faktů, asi z nejlepší knížky, která byla o Třetí řiši napsaná: Vzestup a pád Třetí říše od Williama L. Shirera (společně s Irvingovou Hitlerovou válkou)
Nacistická strana si po léta udržovala podporu německých rolníků a sedláků. Bod 17 „neměnitelného“ nacistického stranického programu jim sliboval „půdní reformu… zákon o konfiskaci půdy pro společné potřeby bez jakékoliv kompenzace; zrušení úroků ze zemědělských půjček a ochranu proti všem spekulacím s půdou.“ Stejně jako většina ostatních bodů programu, sliby dané sedlákům s půdou. Vlastnictví půdy zůstávalo i v roce 1938, pět let po převzetí moci nacisty, nevyváženější než v kterékoliv jiné zemi na Západě. Údaje publikované ve statistické ročence ukazují, že nejchudších dva a půl miliónu rolníků vlastnilo v roce 1933 méně půdy než nejbohatších 0,1 procenta statkářů. Podobně jako socialisticko-buržoazní vlády v období republiky se ani nacistická vláda neodvážila rozparcelovat obrovské feudální statky junkerů, ležící na východ od Labe. + můžeme dodat, že po nástupu AH k moci a nastoupení jeho ekonomické cesty spousta malých podnikatelů, kteří do té doby NSDAP podporovali zkrachovala.
Něco málo k odborům:
Hitler v odborech spatřoval nebezpečí pro svou moc, proto byly odbory velice rychle rozpuštěny (ve svém díle Mein Kampf přitom prosazoval nutnost a prospěšnost odborů: „Podle toho, jak se dnes věci mají si myslím, že bez odboru se nedá obejít. Ba naopak, patří k nejdůležitějším institucím hospodářského života národa. Jejich význam však nespočívá na sociálně politickém poli, nýbrž spíše na všeobecně národně politickém. Neboť národ,
jehož široké masy dojdou pomocí správného odborářského hnutí k uspokojení svých životních potřeb, a zároveň tím obdrží potřebné vzdělání, tím bude neobyčejně posilněn v boji za svou vlastní existenci. Odbory jsou pak potřebné především jako základní kámen budoucího hospodářského parlamentu, resp. Stavovskou komorou.“) a místo nich byla zřízena státem vedena Německá fronta práce (DAF), ve které měli dělníci malý vliv. Slib daný
dělníkům, že se budou podílet na vedení výroby, nebyl tak splněn.
Strana vedena Hitlerem tak zastávala absurdní a rozpornou politiku, v níž se nacisté museli zavděčit dvou stranám. Hitler musel jednak z počátku umožnit “levicovému“ socialistickému křídlu přilákat masy voličů na socialistickou rétoriku, bojující proti finančním magnátům a na druhou stranu uchovat si přízeň těchto bohatých, kteří přispívali horentními sumami. Taková byla komická politika Hitlera, jenž viděl jen svou moc a vyvolenost nastolit Třetí říši, jež spasí pouze jen os sám, její fuhrer.
Stejně jako Strasserové měl i Goebbels v úmyslu znárodnit velký průmysl a statky a vytvořit v říšském sněmu komoru obchodních společností. Podle svědectví Otto Strassera Goebbles na schůzích strany dokonce vykřikoval: „Požaduji, aby byl maloměšťák Hitler z nacistické strany vyloučen!“ Pro Goebbelse byl Hitler zpočátku idolem, ale když zjišťoval, jak klade do cesty jejich revoluce překážky, tak mu jeho idol vybledl. Goebbels a Strasserové se 22. listopadu 1925 dokonce pokusily, bez Hitlerovy přítomnosti, prosadit nový stranický program, který by nahradil program “starý“ a “reakční“. Hitler však vyčkal vhodného okamžiku a 14. února udeřil. Svolal schůzi do Bamberku na jihu Německa. Pro setkání chytře vybral všední den, kdy bylo pro vůdce ze severu obtížné uvolnit se ze zaměstnání. Jediný kdo přijel, byl Gregor Strasser a Joseph Goebbels, Hitlerovu nátlaku odolali, ale byli přehlasování. Joseph Goebbels si po schůzi do deníku zapisuje: „Hitler mluví dvě hodiny. Cítím se, jako by mě někdo mlátil. Jaký je toto Hitler? Reakcionář? Nesmírně neobratný a nejistý. Zcela se mýlí, co se týče ruské otázky. Itálie a Anglie jsou našimi přirozenými spojenci! Strašné!… Musíme rozdrtit Rusko!… Otázky soukromého majetku šlechty se nesmíme ani dotknout. Hrozné!… Nemohu ze sebe vypravit ani slovo. Cítím se, jakoby mě někdo praštil přes hlavu… Jistě jedno z mých největších životních zklamání. Ztratil jsem úplnou víru v Hitlera. Je to hrozný pocit: moje opora se pode mnou zřítila.“ Hitler nicméně rozpoznal jeho talent, a protože byl znalcem povah, poznal, že Goebbels nade vše prahne po uznání. V dubnu jej přiměl k cestě do Mnichova, poslal mu naproti na nádraží své vlastní auto, a poskytl mu dlouhou osobní audienci. Hitler jej vyplísnil za jeho podporu "socialistického" křídla, ale nabídl mu, že "smaže jeho hřích", jestliže uzná jeho vůdcovství. Goebbels zcela kapituloval, a nabídl Hitlerovi osobní věrnost - zjevně upřímný slib, jehož se pak přidržel až do konce svého života. Za odměnu jej Hitler jmenoval gauleiterem Berlína, kde měl vzít vítr z plachet komunistům. Goebbels na oplátku zmírnil svůj socialistický radikalismus a po boku Hitlera se pustil do boje proti „socialistickému“ křídlu strany.
Čím více ovšem nacionálně-socialistické hnutí rostlo, tím silněji se sbližovalo s velkoprůmyslem a finančním kapitálem. Postupně mírnilo své protikapitalistické zaměření a vzdalovalo se svým stoupencům.
Hitler však celou věc viděl jinak, socialistická hesla programu strany pro něj byla pouhou propagandou a prostředkem k cestě za svou mocí a nesmyslným plánem pro německý národ, který vyvrcholil druhou světovou válkou. Po zisku moci už tedy slovo “socialismus“ nepotřeboval a jal se uskutečnit své plány. A aby Hitler potvrdil, že proběhla pouze mocenská revoluce, rozpustil všechny odbory a na místo ministra hospodářství jmenoval dr. Karla Schmitta, generálního ředitele největší německé pojišťovací společnosti Allianz. Ten všechny pokusy národních socialistů, kteří věřili ve stranický program, umlčel. V roce 1935 ho nahradil finančník Hjalmar Schacht ( to je jako kdybychom s emi chopili vlády a nechali si ba postu ministra financí Kalouska).
Tohle jako ukázka absolutní zrady všech principů snad stačí. Nechci zde démonizovat postavu AH, ale pouze chci poukázat na obrovské rozpory v tom co sliboval a co činil. V ekonomice to byl naprostý diletant, na rozdíl od Otty Strassera, který měl i patřičné vzdělání.Jinak Gregor nebyl vyloučen z NSDAP, protože se ho ten rozkol netýkal. Stále však pevně věřil, že Hitlera přesvědčí a stranu změní zevnitř, jeho loajalita se mu stala smrtí!
K Saló bych zmínil pouze to, že Duce byl v počátcích naprosto stejný jako AH, ale na rozdíl od něj si to v závěru svého života uvědomil. Tvrdíš, že socializace proběhla na troskách průmyslu?! V Itálii je dodnes sever země daleko více průmyslovější než celý jih, takže ve skutečnosti to bylo naprosto obráceně. To že se mu podařilo socializovat takové giganty, jako byl Fiat či Alfa Romeo snad mluví za vše. K tomu, že bez němců by tu socializaci nedokázali. Ano bez Němců by nebylo Duceho, ale v sociálních reformách to byli právě němečtí delegáti, kteří na sjezdu fašistické strany ještě ony socialistické návrhy mírnili! Mírnili, protože by v Itálii zavedli autarkní výrobní systém ze kterého by Hitlerova válečná mašinérii nic neměla.
"Zatímco každý den se objevují milionáři, chudoba stoupá. To nám ukazuje, že kapitalismus je navržen tak, aby zotročil zaměstnance sloužící kapitálů." J.A. Primo de Rivera
vzkazů:
21
| odkud:
RSI
| registrován od:
19. July 2011 20:51
| poslední návštěva:
12. April 2012 17:58
PožíračNěmců self a FeldivékJute řádí 
