posláno:
24. February 2015 22:16
Spící ideologické panny
České nevládky se chovají jako Šípková Růženka. Válku na Ukrajině jednoduše „nevidí“
To hluboké ticho až mrazí. Rozhostilo se přitom v místech, odkud jsme celé roky zvyklí slýchat silný hlas. Najednou nic. Vlastně to není tak najednou, trvá to již rok. Tak dlouho totiž tuzemské nevládní organizace v podstatě mlčí k situaci na Ukrajině.
Svět není klidné místo pro život. Stále je někde krize či boj. Hlasitá vystoupení proti válce, dokonce i jen proti výrobě zbraní nebo proti americkému radaru, na to jsme si ze strany tuzemských „nevládek“ již dávno zvykli. Třeba protesty a kampaně v souvislosti s válkou v Iráku vedl kdekdo, namátkou to byli Greenpeace, Hnutí Duha, česká pobočka druhdy apolitické Amnesty International, brněnští Nesehnutí nebo spolky s názvy jako Iniciativa proti válce, Ženy bez násilí, Mládež pro interkulturní porozumění a nechyběla ani jasně extremistická Antifa. K tomu všemu vznikly další ad hoc iniciativy a petice. Co měly společného?
Například to, že jejich protagonisté pocházeli vesměs z tuzemského levicového spektra, a to od levicových liberálů až po extremisty. A že řada z organizací a jednotlivců patří ke stálým hvězdám českých a moravských nevládních organizací a s přístupem do médií nemají problém. Takže když se tato „sjednocená levicová nevládní fronta“ rozhodne ozvat, umí být rychle a hlasitě slyšet.
Revoluce nepřišla zleva?
Ale co se děje teď? Válčí se v Evropě. Ruská supervelmoc silou deptá svého slabšího souseda. Na východě Ukrajiny se vedou pravidelné boje, zemřely již ne stovky, ale tisíce vojáků a civilistů. Počet uprchlíků se podle těch nejstřízlivějších odhadů vyhoupl na půl milionu, jiné hovoří až o milionu utečenců.
Co na to druhdy hlasité české nevládky? Mlčí! Jako by se nic nedělo. Nevládní sektor, zřejmě zabalený do svých projektů, grantů a dotací, spí jako Šípková Růženka. Pokud je o některé z nevládek či aktivistů slyšet, tak vesměs v jejich oblíbených tématech, když peskují českou veřejnost či státní instituce tu za údajný rasismus, sexismus, támhle za malou multikulturní vstřícnost. Ale o vojenské agresi, válce a humanitární katastrofě na Ukrajině, prohlubující se s pokračující zimou? Ticho. Samozřejmě čest výjimkám v podobě Charity, Adry, Evangelické diakonie a Člověka v tísni. I když víme, že i tyto organizace umí i podstatně větší akce, ve srovnání s tichem z levicové části spektra je to snaha, jež se cení.
Proč se toto trapné ticho ze strany bojovníků proti válkám rozléhá zrovna tváří v tvář největšímu bezpečnostnímu ohrožení Evropy za poslední čtvrtstoletí? Možná ten zádrhel nastal již v počátku dění, na kyjevském Majdanu. Tam se tehdy na úspěchu revolty, zejména v prvních dnech pouličních bojů, zásadně podepsali ti, které čeští nevládkáři nemohou ani cítit: nacionalisté a fotbaloví chuligáni. A titíž jsou také páteří dobrovolnických batalionů, které drží ukrajinskou obranu nad vodou v místech nejkrvavějších bojů.
Zdá se, že podpořit boj obyvatel Ukrajiny proti totalizující oligarchii prostě pro české levicové milovníky svobody není možné, pokud v něm mají důležité slovo ti, které oni považují za ideologické nepřátele. Tuto selektivní slepotu nepochybně podporuje i ruská propaganda. Ta totiž šmahem vychrlila osvědčená propagandistická schémata a Ukrajinu vykreslila jako zemi banderovců a neonacistů, kteří snídají židovská nemluvňata a večeří dlouhovlasé ruské dívenky.
Tohle jistě pravověrný český nevládkář podpořit nemůže. Jak tam chybí trička s Che Guevarou, tak to mají Ukrajinci smůlu. Ať si krvácejí na frontě a uprchlíci ať pomrznou, nemají se paktovat se „skiny a nácky“. A pokud už se hádat s Putinem, tak raději o Pussy Riot než o Ukrajinu. A vůbec. Máme spoustu práce, musíme přece psát projekty na granty a dotace.
Nová vlna
Jenže tím, že před problémem zavřeme oči, ze světa nezmizí. A tak zatímco zdejší levicový nevládní sektor mlčí, zvedá se nová vlna. Organizátoři pražského Majdanu a podporovatelé Ukrajiny napříč republikou nemají dotace a granty. Začínají od nuly. Češi, Moravané a Slezané, a zde žijící Ukrajinci, Bělorusové a dokonce i Rusové se za své peníze a ve svém volném čase organizují, učí se, zkoumají zákony, ohlašují shromáždění, pořádají sbírky a přednášky a podle svých skromných možností se snaží tvořit nevládní opozici proti putinovsko-zemanovské vizi východní Evropy.
A co z tohoto plyne? Třeba i to, že české levicové lidskoprávní a protiválečné nevládky jsou jen na dvě věci: buď pro kočku, nebo pro Moskvu. Můžeme si vybrat.
DUŠAN STUCHLÍK
Autor je novinář, dlouhodobě se věnuje bezpečnostní problematice
České nevládky se chovají jako Šípková Růženka. Válku na Ukrajině jednoduše „nevidí“
To hluboké ticho až mrazí. Rozhostilo se přitom v místech, odkud jsme celé roky zvyklí slýchat silný hlas. Najednou nic. Vlastně to není tak najednou, trvá to již rok. Tak dlouho totiž tuzemské nevládní organizace v podstatě mlčí k situaci na Ukrajině.
Svět není klidné místo pro život. Stále je někde krize či boj. Hlasitá vystoupení proti válce, dokonce i jen proti výrobě zbraní nebo proti americkému radaru, na to jsme si ze strany tuzemských „nevládek“ již dávno zvykli. Třeba protesty a kampaně v souvislosti s válkou v Iráku vedl kdekdo, namátkou to byli Greenpeace, Hnutí Duha, česká pobočka druhdy apolitické Amnesty International, brněnští Nesehnutí nebo spolky s názvy jako Iniciativa proti válce, Ženy bez násilí, Mládež pro interkulturní porozumění a nechyběla ani jasně extremistická Antifa. K tomu všemu vznikly další ad hoc iniciativy a petice. Co měly společného?
Například to, že jejich protagonisté pocházeli vesměs z tuzemského levicového spektra, a to od levicových liberálů až po extremisty. A že řada z organizací a jednotlivců patří ke stálým hvězdám českých a moravských nevládních organizací a s přístupem do médií nemají problém. Takže když se tato „sjednocená levicová nevládní fronta“ rozhodne ozvat, umí být rychle a hlasitě slyšet.
Revoluce nepřišla zleva?
Ale co se děje teď? Válčí se v Evropě. Ruská supervelmoc silou deptá svého slabšího souseda. Na východě Ukrajiny se vedou pravidelné boje, zemřely již ne stovky, ale tisíce vojáků a civilistů. Počet uprchlíků se podle těch nejstřízlivějších odhadů vyhoupl na půl milionu, jiné hovoří až o milionu utečenců.
Co na to druhdy hlasité české nevládky? Mlčí! Jako by se nic nedělo. Nevládní sektor, zřejmě zabalený do svých projektů, grantů a dotací, spí jako Šípková Růženka. Pokud je o některé z nevládek či aktivistů slyšet, tak vesměs v jejich oblíbených tématech, když peskují českou veřejnost či státní instituce tu za údajný rasismus, sexismus, támhle za malou multikulturní vstřícnost. Ale o vojenské agresi, válce a humanitární katastrofě na Ukrajině, prohlubující se s pokračující zimou? Ticho. Samozřejmě čest výjimkám v podobě Charity, Adry, Evangelické diakonie a Člověka v tísni. I když víme, že i tyto organizace umí i podstatně větší akce, ve srovnání s tichem z levicové části spektra je to snaha, jež se cení.
Proč se toto trapné ticho ze strany bojovníků proti válkám rozléhá zrovna tváří v tvář největšímu bezpečnostnímu ohrožení Evropy za poslední čtvrtstoletí? Možná ten zádrhel nastal již v počátku dění, na kyjevském Majdanu. Tam se tehdy na úspěchu revolty, zejména v prvních dnech pouličních bojů, zásadně podepsali ti, které čeští nevládkáři nemohou ani cítit: nacionalisté a fotbaloví chuligáni. A titíž jsou také páteří dobrovolnických batalionů, které drží ukrajinskou obranu nad vodou v místech nejkrvavějších bojů.
Zdá se, že podpořit boj obyvatel Ukrajiny proti totalizující oligarchii prostě pro české levicové milovníky svobody není možné, pokud v něm mají důležité slovo ti, které oni považují za ideologické nepřátele. Tuto selektivní slepotu nepochybně podporuje i ruská propaganda. Ta totiž šmahem vychrlila osvědčená propagandistická schémata a Ukrajinu vykreslila jako zemi banderovců a neonacistů, kteří snídají židovská nemluvňata a večeří dlouhovlasé ruské dívenky.
Tohle jistě pravověrný český nevládkář podpořit nemůže. Jak tam chybí trička s Che Guevarou, tak to mají Ukrajinci smůlu. Ať si krvácejí na frontě a uprchlíci ať pomrznou, nemají se paktovat se „skiny a nácky“. A pokud už se hádat s Putinem, tak raději o Pussy Riot než o Ukrajinu. A vůbec. Máme spoustu práce, musíme přece psát projekty na granty a dotace.
Nová vlna
Jenže tím, že před problémem zavřeme oči, ze světa nezmizí. A tak zatímco zdejší levicový nevládní sektor mlčí, zvedá se nová vlna. Organizátoři pražského Majdanu a podporovatelé Ukrajiny napříč republikou nemají dotace a granty. Začínají od nuly. Češi, Moravané a Slezané, a zde žijící Ukrajinci, Bělorusové a dokonce i Rusové se za své peníze a ve svém volném čase organizují, učí se, zkoumají zákony, ohlašují shromáždění, pořádají sbírky a přednášky a podle svých skromných možností se snaží tvořit nevládní opozici proti putinovsko-zemanovské vizi východní Evropy.
A co z tohoto plyne? Třeba i to, že české levicové lidskoprávní a protiválečné nevládky jsou jen na dvě věci: buď pro kočku, nebo pro Moskvu. Můžeme si vybrat.
DUŠAN STUCHLÍK
Autor je novinář, dlouhodobě se věnuje bezpečnostní problematice
Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským,
že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám.
vzkazů:
2169
| odkud:
FCB
| registrován od:
23. July 2008 14:51
| poslední návštěva:
25. August 2018 11:59
vie, že tam bojuje za záujmy oligarchov a teraz leží v nemocnici s prestrelenou čelusťou...
