posláno:
16. December 2005 11:52
Jürgen Graf - Revizionizmus holocaustu a jeho politické důsledky
"...Pro revizionisty není židovská tragédie během 2.světové války v zásadě odlišná od tragédií mnoha jiných národů během válek. Pronásledování etnických a náboženských menšin, koncentrační tábory a nucené práce, střílení civilistů – všechny tyto události se v historii mnohokrát odehrály. Pro revizionisty tedy to, co se přihodilo Židům, nebyla v žádném případě historicky unikátní záležitost, jak tvrdí oficiální historici.
Abychom se ujistili, kdo má pravdu, jestli ortodoxní historici nebo revizionisté, musíme vyřešit kritickou otázku plynových komor ( Když se odkazuji na „plynové komory“, stále mám na mysli vražedné komory, ne dezinfekční komory, které se nacházely ve všech táborech a v německých vojenských táborech byly často nazývány plynovými komorami.). Pokud vražedné plynové komory neexistovaly, nebyl žádný Holocaust, protože neexistovala vraždící zbraň a šestimilionová cifra by musela být drasticky zredukovaná, když několik milionů zplynovaných Židů byli neexistující lidé..."
"...„Dosáhnutí našeho úsilí o nový světový pořádek spočívá na naší vzpomínce a ponaučení z lekce Holocaustu.“ (Ian Kagedan, ředitel pro vládní vztahy židovské organizace B’nai B’rith, citovaný v Toronto Star, 26.září 1991.)
a) Transformace Holocaustu na náboženství
Ortodoxní tvrzení o Holocaustu nemůže být orámováno racionálními argumenty, protože jeho absurdnost je obrovská. Žádá se od nás, abychom věřili ve fata morganu rozsáhlého zabíjení ve vražedných továrnách, které nezanechalo žádné stopy – žádné dokumenty, žádné kosti, zuby či popel – nic ! Dále se od nás žádá víra, že spojenci, kteří měli rozsáhlou síť informátorů po celé Evropě a špiona v německém vedení (admirál Canaris, šéf německé rozvědky), si až do konce války nebyli vědomi této gigantické genocidy, protože pokud by o masovém vraždění věděli, pak by jednali tak, aby ho zastavili. Nakonec se od nás žádá víra v to, že Židé v Polsku, epicentru Holocaustu, až do srpna 1944 nevěděli nic o osvětimských plynových komorách, jinak by Židé z lodzského gheta neodešli dobrovolně do Osvětimi – což je přesně to, co udělali, jak udává Raul Hilberg ve svojí práci o Holocaustu (Die Vernichtung der europaeischen Juden, str. 543/544).
Protože sionisty kontrolovaný systém „západních demokracií“ je neschopný čelit revizionistickým argumentům, uchyluje se k cenzuře a brutální síle, aby umlčel nebezpečné heretiky. A Židé postupně transformují Holocaust na náboženství. Jde o velmi chytrou strategii, protože – jak trefně poznamenává Robert Faurisson – člověk nemůže vyvrátit náboženství vědeckými argumenty. Muzea a pamětníky Holocaustu, množící se jako houby po dešti po celé Evropě a USA, se takto skutečně stávají chrámy nového náboženství, zatímco profesionální „přeživší Holocaust“, jako je Elie Wiesel, jsou kněží tohoto nového náboženství. Abychom dokázali toto tvrzení, stačí citovat samotného Eliho Wiesela : „Holocaust je světovým tajemstvím, tajemstvím, které je limitované na kruh kněžstva přeživších“ (Peter Novick, The Holocaust in American Life, 1999, str. 211, 212). Další velekněz kultu Holocasutu, Simon Wiesenthal, zachází ještě dále : „Když každý z nás předstoupí před 6 milionů, nebudou se nás ptát, co jsme dělali se svými životy… Řeknu : Nezapomněl jsem na vás“ (Simon Wiesenthal v Response, Vol. 20, Nr. 1).
Nejsou povolené žádné kritické otázky o Holocaustu, protože jsou rouháním : Způsobují nesmírný neklid věčným obětem perzekuce, Židům, a jsou pokusem očistit národní socialismus – nejhorší ideologii všech dob, která způsobila Holocaust ! V dnešním Německu je dokonce považováno za nemyslitelné porovnávat Holocaust s krutostmi komunistických tyranů jako Stalin nebo kambodžský diktátor Pol Pot, protože se to považuje za „relativizování“ a „trivializování“ nejhoršího zločinu v historii.
Francouzský sionistický propagandista Claude Lanzmann, tvůrce dlouhého a nevýslovně hloupého filmu o Holocaustu (název tohoto filmu je Shoa, hebrejský výraz pro „katastrofu“, který je Židy často používán jako synonymum pro „Holocaust“) se ani nesnaží skrýt skutečnost, že kult Holocaustu má nahradit křesťanství :
„Pokud Osvětim je něco jiného než horor historie, potom se křesťanství otřásá v základech. Kristus je syn Boží, který šel na konec lidsky snesitelného, kde snášel nejkrutější utrpení.(…) Pokud je Osvětim pravdou, potom existuje lidské utrpení, které se s utrpením Krista jednoduše nedá srovnat.(…) V tom případě je Kristus falešný a spása nepřijde od něj.(…) Osvětim je vyvrácením Krista.“ (Les temps modernes, Paris, December 1993, str. 132, 133.)
V dnešních dnech velká část Židů v Boha nevěří, ale prakticky každý z nich věří v 6 milionů. Sionistické vedení šikovně využívá Holocaust na sjednocení světového židovstva, udržujíc je ve stálém stavu hysterie a perzekuční mánie, tvrdíc, že jen soudržností budou Židé schopni zadržet hrozbu nového Holocaustu.
Je bez debaty, že jen málo nežidů chce přijmout pochmurné náboženství Holocaustu. Zatímco převážná většina lidí na západě stále věří, že oficiální tvrzení o Holocaustu je v základu pravdivé (i když mají dojem, že čísla jsou nějak nadhodnocená), jsou úplně znechuceni věčným lamentováním o židovských obětech a židovském utrpení. Jednoduše už o tom nechtějí nic slyšet. Průzkumy veřejného mínění v Německu ukázaly, že velká většina populace byla proti plánovanému památníku Holocaustu v Berlíně (čemuž si žádná velká strana, vedoucí politik či velké noviny nedovolili oponovat). V soukromí jsou politici možná stejně tak znechuceni nekonečnou litanií o Holocaustu jako zbytek populace, ale nemůžou si dovolit nechat revizionisty vyhrát, protože by to otřáslo samotnými základy „demokratického systému“, kterému vděčí za svoje kariéry a bohatství.
b) Funkce Holocaustu ve světě od roku 1945
Politické důsledky Holocaustu byly od roku 1945 obrovské. Když mluvím o „Holocaustu“, nemám na mysli historický fakt, protože vyhlazování Židů v chemických kobkách se ve skutečnosti neodehrálo. Ale v mysli populace je toto vyhlazování stejně skutečné, jako 2.světová válka nebo jako egyptské pyramidy, zatímco skutečné genocidy, jako např. uměle vyvolaný ukrajinský hladomor v letech 1932/1933, ve kterém bylo komunisty záměrně na smrt vyhladověno několik milionů lidí, jsou zapomenuty. Podívejme se blíže na tyto důsledky:
- Vytvoření státu Izrael. „Bez Holocaustu by nebyl žádný židovský stát.“ Toto otevřené tvrzení pochází od Žida Roberta Goldmana (Frankfurter Allgemeine Zeitung, 19. prosince 1997, str. 9). Goldman měl pravdu. Bez Holocaustu by svět nikdy nepovolil založení židovského státu v Palestině tři roky po válce. V tom čase končila koloniální éra. Britové už byli rozhodnutí dát Indii nezávislost, zatímco množství afrických a asijských teritorií se snažilo setřást vládu bílého muže. Protože ostatní mocnosti pospíchaly s garancí nezávislosti svých kolonií, Židům v Palestině bylo umožněno zúčastnit se koloniálního dobrodružství par excellence, s požehnáním západu i Sovětského svazu. Kvůli zabezpečení, že jejich stát bude mít židovskou většinu, sionisti postupovali s nemilosrdnou brutalitou. Celé vesnice byly srovnány se zemí, tisíce Arabů zavražděny (Deir Yassein byl jen jeden z mnoha masakrů) a velká část Palestinců byla vyhnána ze země jejich předků. Ti, kteří zůstali, byli od té doby terčem tvrdých represí. Podle velmi pro-sionistického švýcarského týdeníku Die Weltwoche (22.října 1992) bylo v roce 1992 v izraelských věznicích minimálně 15 tisíc palestinských politických vězňů, používání mučení bylo oficiálně sankcionováno izraelským nejvyšším soudem až v listopadu 1996. Když píšu tyto řádky, izraelští vojáci každodenně střílejí do neozbrojených palestinských demonstrantů, z nichž mnozí jsou děti.
Židovský teror v okupované Palestině není skutečně podporován anebo schválen světovým míněním, ale je tolerován. Po tom všem židovský lid potřeboval domovinu, aby se chránil před novým Holocaustem a co je utrpení Palestinců v porovnání s utrpením Židů za Hitlera ? Zbavme se iluzí : Pokud lidé na západě věří v šest milionů a plynové komory, budou vždy v principu podporovat Izrael, i když kritizují izraelské zacházení s Palestinci jako zbytečně tvrdé.
Bez vnější pomoci by sionistický parazitní stát nefungoval. Jeho hlavní příjem sestává z finančních injekcí z USA, podpory od mezinárodního židovstva a německých reparací. Podle oficiálních zdrojů SRN v roce 1991 zaplatila 85,4 miliardy DM (Der Spiegel, 18/1992). Ale skutečná suma je mnohem vyšší. Tomu připomínejme enormní dodávky ve formě komodit. Nahum Goldmann, dlouholetý předseda Světového židovského kongresu (JWC), beze všech tajností o tomto tématu napsal :
„Bez německých reparací, které začaly proudit během prvních deseti let státu, Izrael by neměl polovinu svojí infrastruktury. Všechny vlaky jsou německé a to samé platí pro elektrické instalace a velkou část izraelského průmyslu“ (Nahum Goldmann, Das jüdische Paradox, Europäische Verlagsanstalt, 1978, s. 171).
V roce 1999 Německo poskytlo Izraeli ultra moderní ponorky, které mohou nést nukleární střely. Izraelci nemuseli zaplatit ani fenik – ponorky byly dalším příspěvkem německé lítosti za Holocaust !
- Imunita Židů vůči kritice. Před rokem 1945 byla kritika Židů legitimní. I ta nejmenší kritika židovské moci a židovské arogance – například vliv Židů v západních masmédiích, zarážející vysoký počet Židů v Clintonově administrativě nebo impertinentní jednání německé Ústřední rady Židů – je okamžitě umlčena výkřiky o Osvětimi. Efektivnost tohoto zastrašování je demonstrována následujícím faktem : Nejnepříjemnější zločinecká organizace světa se pravidelně označuje jako „ruská mafie“, i když prakticky všichni její šéfové jsou Židé, často s izraelskými pasy. Toto tvrzení je nevyvratitelně demonstrováno Jürgenem Rothem v jeho dokumentu „Die Russen-Mafia“ (Rasch und Roehring, Hamburg 1996). Název knihy je „Ruská mafie“, protože kdyby byl titul „Židovská mafie“, autor by šel do německého vězení a jeho kniha by byla spálena. V dnešním Rusku jsou pět nebo šest ze sedmi velkých „oligarchů“, kteří se dostali ke svému majetku okrádáním ruského lidu, Židé. O tom se západní média nikdy nezmiňují.
- Vytváření hanby německého národa. Od roku 1945 byl německý lid označkovaný cejchem hanby. Sebenenávist a hanba je převažujícím trendem, zatímco sebeúcta a patriotizmus se považují za opovrženíhodné.
Po válce proti Iráku v roce 1991 George Bush senior, který byl tehdy prezidentem USA, veřejně mluvil o „novém světovém pořádku“, který se nesnažil definovat. Faktem je, že „nový světový pořádek“ znamená to, že Amerika jako nezničitelná supervelmoc může vnucovat svojí politiku a svoje pochybné hodnoty všem dalším zemím. A Amerika je dnes ovládaná Židy (I když je židovský vliv méně převažující v republikánské straně než v demokratické, Židé vlastní téměř každé velké noviny a většinu televizních sítí, takže žádný republikánský politik si nemůže dovolit vládnout proti nim. V moderní společnosti nikdo nemůže vládnout proti médiím, což ke svojí smůle poznal před čtvrtstoletím Richard Nixon.).
c) Co by se stalo, kdyby byl Holocaust veřejně odhalen jako podvod ?
Pokud by byl Holocaust veřejně odhalen jako hanebný podvod, kdyby to zjistili všichni lidé na světě, že přestože Židé byli brutálně perzekuováni během 2.světové války, neexistoval žádný pokus je vyhladit, že továrny na smrt, plynové komory a plynové náklaďáky jsou židovským podvodem a že číslo 6 milionů bylo fantastickým zveličením, sionisty vedený „nový světový pořádek“ by skončil.
Německo by se stalo neovladatelným, německý lid by nepociťoval nic jiné, než nenávist a pohrdání vůči politikům, intelektuálům a žurnalistům, kteří je zradili a lhali den za dnem. Celý systém země by byl beznadějně zdiskreditovaný. To reprezentanti systému vědí. 15.srpna 1994 novinář Patrick Bahners, komentující proces s revizionistou Günterem Deckertem, který byl poslán do vězení za „popírání Holocaustu“, napsal ve Frankfurter Allgemeine Zeitung : „Pokud by byl Deckertův postoj vůči Holocaustu správný, Spolková republika Německo by byla založena na lži. Každý prezidentský projev, každá minuta ticha, každá kniha o historii by byla lží. Proto popíráním genocidy Židů (Deckert) zpochybňuje legitimnost Spolkové republiky Německo.“ Jen těžko by se dal tento problém komentovat přesněji. Někteří tvůrci německého veřejného mínění teď otevřeně deklarují, že Holocaust je základem poválečného Německa. To je ukázáno v citátu z vlivných novin Die Welt (28.duben 1994) : „Kdokoliv popírá pravdu o národně socialistických vyhlazovacích táborech, popírá základy, na kterých je Spolková republika Německo vybudovaná.“
Stejně tak v dalších západních zemích by byla víra v tzv. „demokratický systém“ těžce otřesena, protože lidé by se ptali sami sebe, proč tato šaráda musela být po desetiletí prosazována cenzurou a otevřeným terorem.
Jestliže důsledky veřejného odhalení Holocaustu jako podvodu by byly nejvážnější pro západní systém jako celek, pro mezinárodní židovstvo a stát Izrael by byly neodvratnou katastrofou. Spustila by se celosvětová vlna anti-židovských emocí a žádný nežid by víc sionistický parazitní stát nepodpořil. Německé reparace by se přes noc zastavily a USA by musely zredukovat svou finanční pomoc Izraeli tak drasticky, že by se ocitl na pokraji krachu ani ne za rok. Židé v Izraeli by byli naprosto demoralizovaní, protože by instinktivně cítili, že stát založený na takovém kolosálním podvodu nemá morální právo existovat. Protože náboženství Holocaustu, které sjednocuje Židy po celém světě, by zkolabovalo, mezinárodní židovská solidarita by byla záležitostí minulosti. A hněv Palestinců by dosáhl gigantických rozměrů, protože by chápali, že jim byla jejich zem ukradena a jejich synové postříleni ve jménu lži.
d) Konečná zbraň proti sionizmu a státu Izrael
Na konci roku 2000 je Izrael obléhanou zemí, ale z vojenského hlediska je stále nadřazen svým sousedům a těší se bezpodmínečné podpoře USA. Pokud by se některý z islámských států stal dostatečně silným na to, aby seriózně ohrozil Izrael, byl by pravděpodobně napadnut a vojensky vyhlazen Amerikou. Rusko nebude kvůli Palestincům riskovat konfrontaci s USA. Určitě můžeme obdivovat statečnost bojovníků palestinského odporu, kteří jsou ochotní obětovat svoje životy za osvobození jejich země od cizích vetřelců, ale reálně nemají žádnou šanci vyhrát. Palestinci mají kameny a praky. Izraelci mají helikoptéry a tanky. Nemůžete zničit helikoptéry a tanky kameny a praky.
Když se bojuje proti nepříteli, člověk by měl stále hledat jeho nejslabší bod. Nejslabším bodem Izraele, jeho Achillovou patou, je lež o Holocaustu, které vděčí za svojí existenci. Revizionisti můžou věnovat protivníkům Izraele a mezinárodního sionismu strašnou zbraň. Je pravdou, že mnoho revizionistů není v žádném případě vedeno politickými úvahami. Někteří z nich – dobrým případem je Carlo Mattogno – jsou motivováni jen intelektuální kuriózností, chtějí s být jistí, co se skutečně stalo se Židy během 2.světové války. Ale i když revizionizmus není politickým hnutím, jeho politická uplatnění jsou obrovská. Revizionisti se snaží najít pravdu – a pravda je smrtelným nepřítelem Izraele a sionismu – i když subjektivně jsou jejich cíle často čistě vědecké a mimo jakékoliv politické ambice. To je samozřejmě důvodem, proč jsou stále ve více a více zemích pronásledováni a jejich knihy páleny.
Z hlediska úplné židovské kontroly médií a neustále rostoucí anti-revizionistické represe v mnoha západních zemích je skutečně velmi těžké dosáhnout revizionistický průlom. My revizionisti čelíme nerovnému boji, který může být jen částečně vysvětlen totálním nedostatkem našich finančních zdrojů. Naštěstí internet, který nejsou schopni Židé cenzurovat, velmi zlepšil naše možnosti, jak dát světu výsledky našeho výzkumu, ale i tak nesmíme podléhat naivním iluzím : ne každý občan západního světa, který je informován o revizionistických argumentech, se automaticky stane revizionistou a anti-semitistou. Průměrná osoba na západě – a především v Německu – má tak dokonale vymytý mozek, že náhlé odhalení pravdy může vyvolat nervové zhroucení nebo bolesti žaludku. Opakovaně jsem toho byl sám svědkem. Další lidé ochotně akceptují pravdu o Holocaustu, ale protože vědí, že nejmenší podezření z revizionizmu vede k sociálnímu odloučení, ekonomickému zruinování a soudní perzekuci, pochopitelně se nebudou chtít zapojit. Pokud ale chceme vyhrát válku proti těm, které jeden z mých ruských přátel nazývá „nepřátelé Boha a lidstva“, nemáme jinou možnost než zničit Velkou Lež, jinak Velká Lež zničí nás..."
Pokud otevřeš židovské noviny a je ti v nich spíláno, nežil jsi předchozí den nadarmo. ||| Zákony ani kriminál na nás už neplatí, my zůstanem vždy věrní a splníme své poslání!"
vzkazů:
1974
| odkud:
Z let 1933-1945
| registrován od:
21. April 2004 22:27
| poslední návštěva:
19. March 2018 18:00
Nejako by to bolo treba vysvetliť tým, čo im boli vyvraždené celé rodiny.
