Politologicko-literarny kruzok

Kto je Nicolas Sarkózy?

http://www.prop.sk/sarkozy.jpg

http://www.prop.sk/kto_je_nicholas_sarkozy.html

17.7.2007 - 65 rokov od bitky pri Stalingrade

http://www.sme.sk/cdata/3395483/big.gif

Zápisnica z rokovania Jozefa Tisa s Adolfom Hitlerom dňa 13.3.1939.

Dalej boli prítomní:

ríšsky minister zahraničných vecí von Ribbentrop, štátny minister Meissner, generál Keitel, generál Brauchitsch, štátny tajomník Dietrich, štátny tajomník Keppler, minister Durčanský.

Vodca pozdravuje ministerského predsedu Tisa a v dlhšom výklade mu opisuje vývoj v Československu. Od jesene minulého roku zažilo Nemecko dve sklamania. Jedno zapríčinilo Československo, ktoré čiastočne vedené zlou vôľou, čiastočne, ako napríklad u Chvalkovského, pre slabost, nezabránilo, aby sa politické pomery nedostali do koľaji, neúnosných pre Nemecko. Len Nemecku môže Československo ďakovať za to, že ho ešte viac neokyptili. S najväčším sebazaprením sa Nemecko vzdalo jazykových ostrovov pri svojich hraniciach, len aby zabezpečilo Československu normálny životný priestor. Vďaky sa za to nedočkalo. Žiadny Cech nestratil v Nemecku zamestnanie. Naopak, prijali sme u nás mnohých Cechov. Nik im neskrivil ani vlas na hlave, nik ich neurážal, ani nenapadol. Celkom inak to vyzerá na českej strane. Čo najprísnejšie opatrenia pri prepúšťaní sa týkali Nemcov.

Tisíce prišli o chlieb. Všade dochádza k všemožným provokáciám voči Nemcom a k ich diskriminácii. Nemci sú aj naďalej pod dozorom, takže ich situácia je ešte horšia ako pred septembrovou krízou. Tento vývoj nezodpovedá dohodám. V tlaci sa Nemecko až do pred včerajška usilovalo o absolútne lojálny postoj. Tlac bola zdržanlivá a mnohé z toho, čo sa tam udialo, nezverejňovala, len aby udržala nezakalenú atmosféru. Zatial v tom čase opätovne česká tlač prinášala nepriaznivé správy o Nemecku a urcité orgány neustali vo svojom systematickom štvaní. Pokracovala letáková a ústna propaganda. Cechom sa navráva, že súčasný stav je len dočasný, opätovne sa medzi ľuďom oživujú nádeje na zmenu nepriaznivú pre Nemecko. Vodca to už Chvalkovskému povedal a vytkol mu, že sa tu neustále prilieva olej do ohna. Stredná Európa je daný, uzavretý hospodársky priestor, ktorý môže žiť len vtedy, ak je úplne pokojný. Potrebuje uvoľnenie. Geograficky je to už charakterizované tým, že Cechy a Morava sú obkľúčené Nemeckom a Nemecko vo svojom priestore nikdy nemôže strpiet ohnisko nepokojov.

V posledných týždňoch sa pomery stali neudržateľnými. Starý Benešov duch opäť oživol. Český ľud podnecujú k odporu. Situácia je neistá a nepokojná. A vcera došlo k tým udalostiam v Brne a Jihlave. Kým my v Nemecku s Cechmi zaobchádzame dobre, v Československu to ide od desiatich k piatim. Takéto pomery nemôže Nemecko trpieť. Aj tamojší Nemci sa bránia, pretože nechápu, prečo by sa im malo vodiť ešte horšie ako predtým. Českú otázku sme vtedy vyriešili v súlade s našim svetonázorovým chápaním. Avšak ak toto riešenie nepovedie k úspechu, tak sme rozhodnutí vyriešiť ju bezo zvyšku, bez ohľadu na tieto ideologické zásady. Druhým sklamaním pre nás je postoj Slovenska. V minulom roku stál Vodca pred ťažkým rozhodnutím, a to či má dopustiť obsadenie Slovenska Maďarskom, alebo nie. Vodca mal mylné predstavy, veril totiž, že Slovensko sa chce pripojiť k Maďarsku. Tento omyl vyplýval zo vzdialenosti medzi Slovenskom a Nemeckom a z prevahy väčších problémov, ktoré vtedy tento problém zatieňovali. Až počas krízy sa Vodca vzdal tohto názoru. Vtedy po prvýkrát počul a pozoroval, že Slovensko chce žiť vlastným životom. V Mníchove boli Vodcove rozhodnutia vedené nie mocensko-politickými ale národno-politickými záujmami. Urobil niečo, čo mu odcudzilo jeho priateľa Maďarsko, lebo tento princíp presadil aj proti vôli Madarska. Tento svoj postup pred mesiacmi opätovne vysvetľoval.

A teraz poslal do Bratislavy ako svojho vyslanca Kepplera, ktorému Sidor vyhlásil, že je vojakom Prahy a bude sa vzpierať možnému odchodu Slovenska z československého zväzku. Keby to bol Vodca vedel už skôr, nemusel si znepriateliť svojho priateľa Maďarsko, ale mohol ponechať voľný priebeh všetkému, ako to prebiehalo. Preto teraz dovolil prísť ministrovi Tisovi, aby tak v čo najkratšom čase získal jasno v tejto otázke. Nemecko nemá východne od Karpát žiadne záujmy. Vlastne by mu malo byt jedno, čo sa tam deje. Otázka stojí tak, či Slovensko chce žiť vlastným životom, alebo nie. On od Slovenska nič nechce. Svoj národ, ba ani jediného vojaka by nenasadzoval za niečo, čo slovenský národ vôbec nechce. Chcel by len konecne mat potvrdené, čo vlastne Slovensko chce. Nechce, aby mu Maďarsko predhadzovalo, že konzervuje niečo, čo vôbec nechce byt konzervované. Na nepokoje a demonštrácie sa vo všeobecnosti pozerá veľmi zhovievavo, avšak v tomto prípade sú nepokoje len vonkajším znakom vnútornej neistoty. To nebude trpieť a preto dovolil prísť Tisovi, aby vypočul jeho rozhodnutie. Ide už nie o dni ale o hodiny. Raz bol povedal, že ak sa chce Slovensko osamostatniť, on bude toto jeho snaženie podporovať, ba dokonca garantovať. Splní svoje slovo, ako náhle Slovensko jasne vysloví svoju vôlu po samostatnosti. Ak by však váhalo alebo sa nechcelo od Prahy odtrhnúť, tak on prenechá osud Slovenska vývoju, za ktorý už nebude zodpovedný. Potom už bude vystupovať len v nemeckom záujme, a ten neleží východne od Karpát. Nemecko nemá so Slovenskom nič do činenia. Ono nikdy nepatrilo k Nemecku. Vodca sa pýta ríšskeho ministra zahraničných vecí, či k tomu chce ešte niečo dodať. Ríšsky minister zahraničných vecí zdôrazňuje aj vo svojom mene, že tu ide o rozhodnutie v rozmedzí hodín a nie dní. Predkladá Vodcovi práve doručenú správu, ktorá hovorí o pohyboch maďarských jednotiek pri slovenskej hranici. Vodca číta toto hlásenie, zmieňuje sa o ňom Tisovi a vyslovuje nádej, že sa Slovensko skoro a jasne rozhodne.

Tiso ďakuje Vodcovi za jeho slová. Už dávno túžil počuť z Vodcových úst, aký je jeho vzťah k jeho národu a jeho krajine a ako sa on pozerá na tieto problémy. Berie na vedomie, čo bolo povedané, a ubezpečuje, že Vodca sa na Slovensko môže spoľahnúť. Prosí o prepáčenie, že sa pod dojmom Vodcových slov nemôže okamžite jasne vyjadriť alebo dokonca prijať nejaké rozhodnutie. Chce sa so svojím priateľom vzdialiť a celú otázku si v pokoji premyslieť, no oni však preukážu, že sú hodní starostlivosti a záujmu, ktorý Vodca preukazuje ich krajine. Tým sa rozhovor skončil.

http://www.druhasvetova.sk/view.php?cisloclanku=2007020007

Nevím, jestli to patří sem, ale třeba jo Dost zajímavej článek o tom, jak Velká Británie odmítá do Polska vydat stalinistickou prokurátorku (shodou okolností Židovku), která poslala na smrt spoustu lidí... A teď mají tu drzost a chtějí něco po Rusku.

http://cz.altermedia.info/ze-zahranici/stalinisticka-bestie-pod-ochrannymi-koidly-velke-britanie_33...

beatbeat: V mistnosti Práva zvířat, ochrana přírody - nedělní chvilka poezie si napsal: "Já sem ale taky antifašista.. ve smyslu odporu vůči nesvobodě a útlaku.

Jak prohlásil na nedávné demonstraci Widerstandu v Berlíně Lutz Giesen - Fašismus není myšlenka, nýbrž zločin a v tomto smyslu jsme i my antifašisté."

A jelikož tato debata dosti překračuje rámec oné místnosti tak odpověď na to co je to fašismus sem napsal sem.

Fašismus neboli stavovská demokracie jakožto ideologické a potažmo i politické hnutí vzniklo z toho, že se hledala nějaká třetí cesta mezi liberálním kapitalismem a socialismem a komunismem. Nějaká třetí cesta, protože kapitalismus, zvláště v 19. století, který vyrostl z osvícenských kořenů a byl úzce spojen s mravním relativismem, jenž vzešel z osvícenství a byl charakteristický pro liberální ideologii jako takovou i pro liberalismus jakožto hnutí, byl asociální a po stránce vztahu k zaměstnancům velmi necitelný, což samozřejmě plodilo pauperizaci na jedné straně a bohatství na straně druhé. Marxismus byl jakousi reakcí na tento stav, reakcí, která byla samozřejmě zvrácená. Komunismus a socialismus byl tedy nepřijatelný. Otázku, jaké je tedy řešení si kladla celá řada lidí, kteří hledali nějaké jiné východisko než socialisticko-komunistické. Tady se objevil požadavek návratu k cechovnímu zřízení, který byl formulován již bezprostředně po Velké francouzské revoluci de Maistrem, známým romantikem a velkým kritikem Velké francouzské revoluce.

Potom přišel vynikající španělský myslitel Donoso Cortés. On, i když působil ve třicátých letech 19. století, byl zároveň i politicko-sociální teoretik. Žil už v době, kdy cechovní zřízení buďto už vůbec neexistovalo, nebo bylo pouze dekorativní institucí. Navrhuje návrat k němu, ovšem v té formě, že by cechy měly zároveň i jakýsi politický vliv ve státě, že by sdružovaly jak zaměstnavatele, tak zaměstnance a oba dva že by společně prosazovali zájem své profese. Prosazovali by to ovšem ve spolupráci s jinými cechy neboli korporacemi. Cortés nerozlišuje mezi cechy a korporacemi, neboli stavy. Korporace znamená doslova stavy. On právě v tomto vidí jakési pozitivní řešení. Uvažuje takto; jestliže zaměstnavatelé budou chtít prosadit něco pro svoji profesi, řekněme například kovářskou, budou k tomu potřebovat podporu svých zaměstnanců. Právě proto, že budou tuto podporu vyžadovat, tak budou nuceni se k nim také jiným způsobem chovat, než se dosud chovají. Samozřejmě, že se také zaměstnanci musí sdružovat, aby svá práva proti zaměstnavatelům hájili, ale také, aby se s nimi dokázali sjednotit v případě společného postupu, kde půjde o zájem jednotlivé profese. A samozřejmě toto by se mělo řešit na nějakém sněmu korporací. Čili zájmy lidí určité konkrétní profese by se měly v těchto korporacích řešit a potažmo korporace by měly mít také vliv na řešení takových otázek, jako je zabezpečení rodin atd. Korporace by také měly uplatňovat vliv ve státě a měly by vytlačit vliv a pozice dosavadních politických stran. Toto Cortés zatím jenom naznačuje, ale dá se říci, že je průkopníkem tohoto stavovského neboli korporativního řešení, které se u něho objevuje právě jako alternativa vůči liberalismu a vůči liberálnímu parlamentně demokratickému řešení, potažmo vůči politickým stranám, které by měly být jediným reprezentantem.

K této korporativní myšlence, která byla v průběhu 19. století ještě dále rozpracována, se přihlásil francouzský teoretik George Sorell, který je považován za faktického zakladatele fašismu. Sorell byl hegelovec, který vystoupil s požadavkem silného státu. Pro něho tím, kdo je schopen řešit protiklad mezi bohatstvím kapitálu na jedné straně, a bídou zaměstnanců na straně druhé, je stát. Ovšem tento stát se musí o někoho opřít. Právě tím, o koho se opře, jsou korporace, tedy stavy. Korporace musí mezi sebou navzájem, ale nejen mezi sebou, ale i s ostatními organizacemi, ať už politického nebo kulturního a dalšího charakteru, vytvořit určitou jednotu na způsob starého římského impéria, čili musí vytvořit jakési fasci, čili svazky a tím vlastně být v jednotě. Tuto jednotu má zaštiťovat nějaký vůdce. Nějaká všeobecně uznávaná autorita, která má nejvyšší pravomoc. To jsou myšlenky Sorellovy, kterými se nechal fascinovat Benito Mussolini.

Fašismus není o nesvobodě či útlaku jak se mylně domníváš.

shooter: Více si to rozebereme dnes večer, nicméně už po prvním přečtení mě napadá, že systém stavů je v dnešní době překonán. Málokdo se studiem připravuje na budoucí povolání, u něhož pak zůstane do smrti. Taky způsob dělení do stavů by byl komplikovanej. Ale více večer.

Nicméně to, že stát zajišťuje spravedlivý rozdělení zisků a brání práva svých občanů přece není původně fašistická myšlenka. To je tak nějak podstata skoro každý západní ideologie.

Ale tohle je jen kousek. To je jako bych já NS posuzoval jen z hospodářskýho hlediska. Nebo někdo básnil o komunismu, že je to jen o tom, jak se všichni mají stejně a mají dost.

Kde jsou metody dosažení těchto cílů? Kde jsou občanská práva? To si zapomněl zmínit.

beatbeat: Tak pokud to vezmeme postupně.

Itálie: B. M. se dostal do čela známým pochodem na Řím. Duce měl absolutní moc. Dále zde existovala Velká fašistická rada a parlament, který měl omezenou pravomoc. Pak zde existovala jedna politická strana, ale existovali zde korporace. Byla zřízena tzv. korporativní komora. Každá profese měla svůj svaz a v tomto svazu byli paritně zastoupeni jak zaměstnavatelé, tak zaměstnanci. Fašistická Itálie byla sice diktaturou, ovšem nebyla to v pravém slova smyslu totalitní diktatura, protože se nesnažil na rozdíl od diktatury komunistické nebo od diktatury nacistické reglementovat školství. Navíc v Itálii nebyl žádný teror. Nebyly tam koncentrační tábory, jako tomu bylo v nacistickém Německu nebo v Sovětském svazu. Nedocházelo tam k žádnému vyhlazování určitých skupin obyvatelstva. Političtí vězňové, pokud byli, tak měli svůj zvláštní statut jako v kterékoliv jiné tehdejší civilizované zemi. Toto přispělo i k určité popularitě Mussoliniho režimu, jíž se tento politický systém těšil, zvláště v intelektuálních kruzích.

Na závěr bych napsal jeden slogan B.M., který vystihuje fašistickou Itálii asi nejlépe: „Vše ve státě, nic proti státu, nic mimo stát“.

Portugalsko: Generál Carmona předává vládu v roce 1928 Antoniu Salazarovi a Salazar roku 1932 vytváří tzv. Estado Nuovo, čili nový stát, který byl založen na korporativních principech. Salazar nikdy nebyl diktátor, ale normální předseda vlády. Hlavní slovo v Portugalsku neměl parlament, ale korporace. Přitom korporace neboli stavy byly rozděleny a přesně strukturovány. Existovaly zde tzv. syndikáty a grémia. Syndikáty sdružovaly zaměstnance a grémia zaměstnavatele. To bylo v každé profesi. To se týkalo rolníků, řemeslníků i lidí zaměstnaných v průmyslové výrobě atd. Všude existovala nějaká korporace, kde byli lidé sdruženi a volili si sami do čela své představitele, k nimž měli důvěru. Když zklamali, tak je jednoduše odvolali. Tito lidé mluvili jejich jménem a plnili jejich požadavky a také skutečně něco prosadili. Politické strany byly v salazarovkém Portugalsku silně omezeny. Salazar rozhodl zakázat extremistické politické strany, to znamená socialistickou, komunistickou a strany orientované na Hitlera. Ostatní sdružil v Národním svazu, což byla jediná politická strana.

Neexistovaly zde žádné koncentrační tábory, zvláště ne tábory vyhlazovací. Za salazarovské éry nebyl z politických důvodů nikdo odsouzen k trestu smrti, což také o něčem svědčí.

Na závěr jen doplním, že Salazar vyhral v Portugalsku soutěž „největšího Portugalce všech dob“ http://cz.altermedia.info/ze-zahranici/salazar-nejvitsim-portugalcem-vsech-dob_2966.html

Španělsko: Zde se dostal k vládě Francisco Franco po občanské válce a dá se říci, že Franco následoval svůj salazarovský vzor.

Jinak je jasné, že v dnešní době už nelze přesně aplikovat to, co bylo např. v Portugalsku, protože jsme vědecko-technicky o hodně dál. Ale ta zásadní myšlenka omezit vliv politických stran, které, ve skutečnosti nezastupují mínění svých voličů, protože voličstvo je velmi široké a nemohou jim ani všem vyhovět, čímž dochází i k tomu, že se politik necítí de facto odpovědný nikomu, což ho svádí k tomu, aby se věnoval jenom, svojí kapse a tomu, aby co nejvíce hrabal, a nahradit ho systémem korporativních komor, je skutečně lepším řešením. Ovšem, jak to provést v praxi, v této nové podobě, to je otázka. Akorát bych si troufal věřit, že to řešení v každém případě tady je, jenom je zapotřebí to promyslet a aktualizovat do současných poměrů, tedy vědecko-technických, počátku 21. století.

No snad jsem ti odpověděl na tvé otázky. Já teď mizím trávit středeční večer trochu příjemněji, než-li před obrazovkou počítače

beatbeat: Sliboval si, že toho napíšeš více ve středu večer. Teď je sobota dopoledne a furt nic

Zlyhal štát?

Kam - preboha - idú naše dane?

http://www.inzine.sk/article.asp?art=1054

Námorníctvo má stavbu ako svastika

Budova amerického námorníctva vyzerá z vtáčej perspektívy ako hákový kríž. Vojenské námorníctvo ju chce prerobiť.

http://www.sme.sk/c/3508750/Namornictvo-ma-stavbu-ako-svastika.html

skoda reci...

Od Tatier po Azovské more (1942)

Dokumentárny film o bojoch a postupe slovenskej armády proti Sovietskemu zväzu po vypovedaní vojny v roku 1941

http://rapidshare.com/files/56780924/Od_Tatier_po_Azovske_more.part1.rar

http://rapidshare.com/files/56808034/Od_Tatier_po_Azovske_more.part2.rar

http://rapidshare.com/files/56814364/Od_Tatier_po_Azovske_more.part3.rar

http://rapidshare.com/files/56825716/Od_Tatier_po_Azovske_more.part4.rar

http://rapidshare.com/files/56831897/Od_Tatier_po_Azovske_more.part5.rar

http://rapidshare.com/files/56837910/Od_Tatier_po_Azovske_more.part6.rar

http://rapidshare.com/files/56844183/Od_Tatier_po_Azovske_more.part7.rar

http://rapidshare.com/files/56847805/Od_Tatier_po_Azovske_more.part8.rar

heslo:1942

/Kazdy subor ma cca 100MB/

Tři články o fašismu především pro pana beatbeata aby se také něco o fašismu dozvěděl a nešířil zde své dezinformace o této ideologii.

http://martinmarak.free.fr/clanky83.html

http://martinmarak.free.fr/clanky84.html

http://martinmarak.free.fr/clanky85.html

Při současným kurzu dolaru se vyplatí objednávat knihy z USA po desítkách kusů, jako to dělám já

Skoda,ze se vice nevenujes odpovedim na prispevky Shootera.

alf: a co mu na to mám psát? Píše, že fašismus není o útlaku a vypisuje ideový základy toho hnutí. Kapitalismus taky není o útlaku, je to forma ekonomickýho řízení ale přesto všichni víme, že ruku v ruce s kapitalismem jde destrukce národních států a nakonec vzniká beztvará konzumní společnost.

Stejně tak fašismus, ač je možná pro někoho líbivou teorií řešící snad kdysi a někde sociální beznaděj, má další věci, který jdou ruku v ruce.

Shootera jsem se ptal, co občanský práva a represe. Shooter je popřel. Psal o veliký oblibě fašismu apod. Přitom v Itálii bylo jedno z největších levicových odbojových hnutí. A tehdy to nebyli žádní rovnostáři v dnešním smyslu. Pro mě byl fašismus bez přehánění ozbrojenou pěstí kapitalistů. Mussolini dělal na balkonech pro lidi možná hezký divadýlko, ale Itálii vládli jiní.

Tyhle fašistický režimy prostě nebyly ničím jiným, než posledním dozvukem feudalismu. Nechtěli změnit svět, tak jako národní socialisti, chtěli zachovat ten starej, ale na druhou stranu chápali, že nemůžou s lidmi zacházet jako s nevolníky. To byl ten jejich korporativismus. Jinak dál vládly starý a falešný elity, jako šlechta, biskupové a boháči.

Já sem pro společnost, kde si před nějakým baronem, kardinálem, nebo bohatým obchodníkem nemusí nikdo sedat na zadek, protože v národě, nebo v rase, jsme všichni bratři a sestry. A tuhle ideu fašismus rozhodně nereprezentoval.

Ja o fasismu valne mineni nemam,jen i myslim,ze je fer na jeho prispevek reagovat.

Mně možná někdo obviňuje, že sem demagog, ale shooter je demagogů král. Diskuse s nim na jakýkoliv téma mě vyčerpávaj, tak sem holt tentokrát řekl dost.

Na Shooterově odpovědi nevidím (narozdíl od velké řady příspěvků BB na celém foru hooligans) nic demagogického. Na otázku ohledně tzv. lidských práv jasně a přímo odpověděl :

"Fašistická Itálie byla sice diktaturou, ovšem nebyla to v pravém slova smyslu totalitní diktatura, protože se nesnažil na rozdíl od diktatury komunistické nebo od diktatury nacistické reglementovat školství. Navíc v Itálii nebyl žádný teror. Nebyly tam koncentrační tábory, jako tomu bylo v nacistickém Německu nebo v Sovětském svazu. Nedocházelo tam k žádnému vyhlazování určitých skupin obyvatelstva. Političtí vězňové, pokud byli, tak měli svůj zvláštní statut jako v kterékoliv jiné tehdejší civilizované zemi".

Stejně tak ve zkratce uvedl ideologické kořeny fašismu, fungování tohoto státu i cestu k získání moci pochodem na Řím...Já vidím jednoznačně věcnou argumentaci

Mám to chápat tak, že pokud stát vraždí svoje politický oponenty, nebo je všelijak stíhá a opozice nemá jinou možnost, než být v ilegalitě ALE nezasahuje do školství nejedná se o totalitní diktaturu? Aha.

Mussolini podporoval násilí svých úderníků proti všem formám socialismu, odstranil všechny politické strany a de facto se stal diktátorem.

A k těm koncentračním táborům. Ono nebylo moc koho zavírat, když ve třicátých letech žilo v New Yorku víc Italů než v Římě, co sem z Itálie utekli

Já vim, sem demagog.

http://majorityrights.com/

beat: a co jsi chtěl svým posledním příspěvkem říct? "diktatura je špatná, ááno.." mám pocit že už jsi dozelenal a začínáš rudnout, jak paprika. finální stadium vegetariánství.

FM: Ano, diktatura je špatná. Moje zabarvení laskavě neřeš

ale já nic neřeším, já jen, že tvoje odpověď nebyla ani tak demagogická, jako spíš paušální. takovej trochu levičáckej styl, za každým rohem vidět fašistickýho dikátora a když se nechce hledat argumenty, tak se "zavtipkuje" (všichni byli v new yorku).

to je vše..

FM: Si mimo. Nehledám fašistickýho diktátora za každým rohem. Debata je o fašistický Itálii, kde bych nechtěl žít ani za zlatý prase.

A i vtip může být argument.

no já žiju, kde žiju. ale kdybych si mohl zvolit, tak bych itálii nejspíš upřednostnil před sovětským ruskem, nacistickým německem nebo republikánským španělskem. ale to je fuk, konec debaty na toto téma..

beatbeat: Na tvou otázku o lidských právech jsem odpověděl. Nikdy sem nepsal, že fašismus je nejlepší ideologie ( ona ani žádná nejlepší ideologie neexistuje resp. nemůže existovat ) a že tam existovala politická svoboda. I ve fašismu existovali političtí vězni, jako v každé jiné zemi. To, že národní socialista bude fašismu vytýkat, že stíhal své politické oponenty to mne opravdu nikdy nenapadlo. Politických vězňů bylo v Itálii mnohem méně a i se s nimi zacházelo mnohem lépe než-li v nacistickém Německu. A nebylo jich méně kvůli tomu, že v NY žilo více Italů než v Římě. V Chicagu taky možná žilo v určité době více Čechů než v Praze a nebo v NY v současnosti žije více Židů než v Tel Avivu. A co to znamená? Ono hodně italských imigrantů za dob Fašismu byli mafiáni, kterým zrovna za fašismu pšenka nekvetla.

Psal sem, že Duce měl absolutní moc, ale skoro o všem se rozhodovalo v korporacích ( kde byli zastoupeni jak zaměstnavatelé tak i zaměstnanci ) a nebo ve Velké Fašistické radě.

Fašismus byl jakási prostřední cesta mezi socialismem na jedné a kapitalismem ( zvláště tím z 19. století, který byl velmi necitlivý k zaměstnancům ) na straně druhé. Nebyla to žádná prodloužená ruka kapitalismu jak se mylně domníváš a to, že si vzal dobré věci ze středověku na tom nevidím nic špatného.

„Ano, diktatura je špatná“

Tak to potom nevím proč uznáváš něco tak špatného jako je národní socialismus. A nebo nám chceš začít tvrdit, že národní socialismus není diktatura, a že v nacistickém Německu nebyli žádní političtí vězni, že tam nebyl teror, nebyli tam žádné koncentrační tábory, byla tam politická svoboda,…?

Hlavně velká většina italské imigrace, která mimochodem probíhala už řadu let před Pochodem na Řím, byla z ekonomických důvodů. tak jako většina imigrantů z ostatních zemí šli i Italové hledat lepší obživu pro sebe a své rodiny za velkou louži.Jistě, určitě se našla řada uprchlíků z politických důvodů, ale, ač nemám při ruce žádnou statistiku a nemůžu tedy dát skutečný argument, dovoluji si tvrdit, že počet těchto politických utečenců byl rozhodně nižší než před socialismem jak nacionálním, tak tím internacionálním...

Mája: já se na tu imigrační statistiku díval. Po nástupu fašismu skutečně emigrovalo míň lidí, než předtím. Ale to má jeden důležitej faktor.

Koncem dvacátých let se hospodářská situace v Evropě začala zlepšovat v každý zemi, čimž padnul ten hlavní důvod pro emigraci. Ti, co ve dvacátých letech a později emigrovali z Itálie do Ameriky, byli hlavně političtí uprchlíci.

beatbeat: Koncem dvacátých let se hospodářská situace v Evropě začala zhoršovat téměř v každý zemi. Proto se tomu období taky říká velká hospodářská krize.

NP77: Vím. Ale ač bylo zle, bylo míň zle než po skončení První světový války a protože se problém týkal celýho západního světa, nebylo moc kam utíkat.