posláno:
23. July 2004 08:18
Leze takhle chlap po skoro kolmý skále, 8000 metrů vysoko, už je skoro na vrcholku. Najednou mu podjede noha, vysmekne se mu ruka a už se řítí dolu. Nad sebou vidí jen vzdalující se vrchol, pod sebou přibližující se ostrá skaliska. "Tak to je konec!" pomyslí si. Situace je naprosto jednoznačná, beznadějná a pro něj docela zoufalá. V posledním okamžiku mu projede hlavou chabá naděje a začne se modlit "pane bože, jestli jsi, udělám cokoliv mi řekneš, cokoliv budeš chtít, jen když mě zachráníš!" a najednou se nad ním rozlila jasná záře a ozval se mohutný hlas: "Zachráním Tě, ale musíš se uprdnout tak silně, aby to bylo slyšet po celém širokém okolí". Chlap teda sebere všechnu sílu, pořádně se nadejchne aby tomu dodal na důrazu a opře se do toho jako nikdy v životě. Následoval strašnej zvuk toho nejhlasitějšího a nejsilnějšího ulevení na světě. Dal do toho prostě všechno co moh, a aby ne když mu jde o život. A jak tak doznívá ozvěna toho mocného burácení z okolních skal, tak mu někdo zatřese ramenem a ozve se jiný, o něco slabší hlas, který říká: "Pane kolego, pane kolego, haló! když už nám tady na poradě spíte, tak alespoň neprďte..."
vzkazů:
113
| odkud:
Prague
| registrován od:
2. June 2003 22:42
| poslední návštěva:
17. July 2013 10:01