posláno:
28. December 2004 23:05
brundibar: Takže jsem se opět dostali v debatě před VFR. Já začnu tím, že dokončím svůj příspěvek z 28. prosinec 2004 12:37 a volně budu pokračovat.
Revoluce však nezačala povstáním nejchudších vrstev francouzské společnosti, ale odporem nejbohatších a privilegovaných. Již za Ludvika XIV. se dalo očekávat, že šlechta se postaví proti samovládě krále a bude hledat znovuposílení své moci. Šlechtický monopol na nejlepší a nejvýnosnější úřady v církvi, armádě a vládě byl stále více omezován ( teď již vládne Ludvík XV.) na malý okruh vysoké šlechty. V 80. letech byla kvalifikací pro jmenování důstojníkem v armádě šlechtická krev do čtvrtého kolena. Parlamenty, hlavní soudní dvory země zachovaly si mnoho ze starých výsad, např. kritizovat případně odmítnout královské výnosy, ale usilovaly o stále větší pravomoce v oblasti vydávání právních předpisů. Ze všech výsad bránila šlechta zvláště neústupně své vyjmutí z většiny forem zdaňování. Veškeré pokusy omezit toto právo narazily na zuřivý odpor. Střední vrstvy a intelegence, v 18. století stále se rozšiřující vrstvy společnosti, také usilovaly o to, aby se vyhnuly zdanění, jako znamení svého vyššího společenského postavení, a ve velké části případů také uspěly. Výsledek byl, že privilegovaní stále více bohatli, stát chudl, protože přicházel o zdroje příjmů, a neprivilegovaní, kteří nesli tíhu zdanění živořili. Ludvíkovi XV. zabránila v reformách ( pod vedením R. N. de Maupeoa - který byl považován za despotu, který chce zvrátit celý řád země ) smrt. Za vlády Ludvika XVI. chtěli ( Turgot a Necker ) odlehčit chronické zadluženosti, kontrolovat vládní výdaje, dvorské finance, uvolnit omezování obchodu, zrušit cechovní monopoly, zavést nové daně, odstranit různorodost pravomocí, zdanit šlechtu... Obnovené parlamenty ( nechceš snad tvrdit, že v té době seděl v parlamantu třetí stav brundibare - protože kdyby tyto reformy prošli tak nemuselo k VFR dojít. Vím, že kdyby v historii neplatí ) však návrhy obou ministrů odmítly a intriky ( kdo asi za nima stál

) oslabily jejich postavení u dvora a oba byli z úřadu odvoláni. Situace v zemi se zhoršovala účastí v americké válce za nezávislost, která podstatě zvýšila břímě dluhu, téměř ho zdvojnásobila. V roce 1786 polovina královského rozpočtu byla věnována na splacení úroků z dluhů, další půjčky bankéři již odmítli uzavřít. Královský kontrolor financí CH. de Calonne informoval krále, že stát stojí před bankrotem. Jediné možné řešení, které se nabízelo, bylo vypsat nové daně. Calonne navrhl králi svolat vybrané shromáždění hodnostářů. To se sešlo v únoru 1787, ale nepodpořilo Calonnův program ( stále nikde nevidím ten třetí stav brundibáre ). V roce 1787 a 1788 se ekonomická krize zostřila a do pohybu ( no konečně je tu ten třetí stav ) se dostávají lidové masy. Král předstoupil před parlament a žádal přijmout nové daně, parlament odmítl s tím, že nové daně mohou být povoleny pouze reprezentativním shromážděním celé říše, generálními stavy. Ty se však nesešly od roku 1614. Král byl izolován, šlechta jej považovala za uchvatitele svých výsad, rolnictvo pociťovalo tíživé královské daně, buržoazie v něm viděla přakážku dalšího ekonomického růstu a nabývání politických práv. V červenci 1788 svolal král parlamenty a souhlasil se svoláním generálních stavů. Revolta šlechty triumfovala. Byl to pokus řešit finanční krizi politickou cestou. Generální stavy měli podobu jako kdysi, tj. zasedání ve třech oddělených sborech - duchovenstva, šlechty a třetí stav. Každý sbor měl mít jeden hlas, což znamenalo, že třetí stav mohl být snadno privilegovanými stavy přehlasován ( teprve teď se dostal, brundibare, třetí stav ke slovu, které mohlo být přehlasováno ). Politická situace vřela bojem mezi králem, šlechtou a buržoazií, která stála v čele třetího stavu. Řešit společenskou krizi politickými prostředky se v první polovině roku 1789 nepodařilo. Způsobil to nekompetentní vladař a útoky na právoplatnost jeho vlády, krátkozrakost v neústupnosti šlechty přistoupit na reformy, které už nešlo zastavit, hluboký a stále sílící smysl pro sociální spravedlnost a přesvědčení, že radikální změna je nevyhnutelná. A pak už situace měla rychlý spád. Třetí stav prohlásil své oddělené zasedání za Národní shromáždění, za zastupitelský orgán celého národa. Král vyhlásil Národní shromáždění za zrušené a revoluce se přenesla do ulic a řešení společenské krize politickými prostředky skončilo.
Pokuď jsi zde zmínil Anglii tak tam byla situace úplně jiná, protože od dob Olivera Cromwella tam měli Židé docela silné postavení a Židé ( resp. jejich peněžní moc ) stáli u kolébky britské světové říše.
Sionistické nitky jsou všude... Neruda měl pravdu, oni za vše můžou.
vzkazů:
1678
| registrován od:
30. April 2004 21:21
| poslední návštěva:
12. March 2015 22:32